Některé cesty v životě ženy nezačínají rozhodnutím.
Začínají pocitem, že už není možné jít dál stejným způsobem.
Možná cítíš, že se v tobě něco mění.
Možná hledáš slova, ale nejsou to slova, co teď potřebuješ.
Možná jen tušíš, že je čas zpomalit a být chvíli blíž sama sobě.
Pokud se v tom poznáváš, pak víš, že cesta, kterou hledáš, není o rychlých odpovědích.
Je o přítomnosti a hlubším porozumění tomu, co se v tobě právě děje.
Kdo v tom všem jsem já?
Jmenuji se Lída.
Jsem žena, matka a průvodkyně, která se naučila naslouchat místům, kde se život láme a znovu skládá.
Nevnímám ženy jako projekty k opravě.
Nevěřím v univerzální návody ani ve zkratky.
Věřím v rytmus.
Věřím v tělo.
Věřím v to, že každá žena se mění jinak — a právě v tom je její síla.
Moje práce nevznikla z touhy pomáhat ve smyslu doporučovat řešení.
Vznikla z vlastních přechodů — z ticha, z mateřství, z tvoření, z okamžiků, kdy bylo potřeba zůstat, i z těch, kdy bylo potřeba pustit.
Jak pracuji
Nevedu ženy k tomu, aby byly jiné.
Držím prostor, ve kterém mohou být tím, kým právě jsou.
Někdy skrze slovo.
Někdy skrze hlas.
Někdy skrze jednoduché rituály nebo tiché zastavení.
Pracuji jemně, bez tlaku na výkon a bez potřeby okamžité změny.
To, co se má pohnout, se pohněte samo — ve chvíli, kdy je bezpečno.
Setkávám se se ženami v různých fázích života:
- když hledají svůj směr a hlas
- když se vracejí k tvořivosti
- když procházejí proměnou mateřství
- když potřebují být neseny, ne tlačeny
Každá z těchto fází má jiný rytmus.
A každá si zaslouží jiný druh pozornosti.
Co tu najdeš
To, co tvořím, má různé podoby, ale jeden společný základ:
Světlo
- kotva v časech, kdy je potřeba se vrátit k sobě -
Přítomnost
- možnost být slyšena a viděna bez nutnosti vědět, co říct -
Společně
- prostor, kde žena nemusí nést změnu sama -
Nejsou to stupně ani etapy.
Jsou to různé vstupy podle toho, kde se žena právě nachází.
Pozvání
Možná začneš u světla.
Možná skrze ticho a otázky.
Možná ve sdíleném prostoru s dalšími ženami.
A možná tu jen na chvíli zůstaneš.
I to je v pořádku.
Můžeš jít tam, kde Tě něco volá — nebo tu ještě chvíli zůstat.
Tento prostor není o tom být připravená.
Je o tom dovolit si být tam, kde právě jsi.
Když cítíš, že chceš udělat první krok, můžeš se ozvat teď — nebo až bude ten pravý okamžik.
